cerny-most
ovlivňují. To si uvědomovali také naši předci, kteří tento fakt výstižně připomínají rčením ve zdravém těle zdravý duch. Pravidelné sportování udržuje člověka zdravým, odstraňuje agresivitu a napětí. Je ale i výbornou formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy. Rozvíjí rovnoměrně psychickou, fyzickou i společenskou stránku. Stále ale existují předsudky charakteru, že buď má v hlavě, nebo ve svalech a stejně tak je to i s typickým obrázkem třídního premianta, kterému sport nic neříká, zatímco nejhorší žák v něm pro změnu vyniká Hermová, Motorický rozvoj zlepšuje celkový rozvoj osobnosti dítěte a představuje nezastupitelné místo v jeho vývoji, růstu, vztazích a zdraví. Význam sportu je o to větší, čím je dítě mladší. Psychomotorika ale nemůže v žádném případě nahradit klasické hodiny tělesné výchovy ve školských zařízeních. Tělesná výchova má Praha 14 jiné specifické cíle, které musí sledovat a psychomotorika ji není schopna suplovat. Hlavní snahou psychomotoriky je bezděčné prožívání cvičit dítěte Černém Mostě radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení. Cílem psychomotoriky je harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i cvičení pro děti Černý Most společenského, která je schopna jednat samostatně, cílevědomě, plánovitě, kontrolovaně, ale i vstřícně a ohleduplně při zachování Chvaly své individuality Adamírová, Blahutková tvrdí, že hlavní myšlenkou této formy práce s dětmi i s dospělými je prožitek z pohybu a vliv na
změnu a vývoj osobnosti člověka. Psychomotorika je velmi jednoduchá, účelná a atraktivní. Nejdůležitějším úkolem psychomotoriky je tedy Lehovec získání co nejvíce zkušeností ve vnímání a pohybu z oblasti vlastního těla a z oblastí materiální a společenské Adamírová, Tato cvičením dětí Černým Mostem užitečná funkce pomáhá nejvíce dětem. Ty se dozvídají, jak jejich tělo funguje, co je pro něj dobré, snaží se ho vnímat v prostoru i ve skupině a hlavně se učí své tělo přijmout s přednostmi i nedostatky. Vývoj psychomotoriky Psychomotorika vznikla ve Francii ve dvacátých Jahodnice letech minulého století v rámci léčebné tělesné výchovy. Základem jí byly francouzské tradice přirozeného pohybu, rytmická gymnastika, různé taneční směry i pantomima, kdy se psychomotorika vyvíjela za spolupráce a podpory lékařů, terapeutů, ale i psychologů a sociologů. V padesátých letech se rozšířila také do Německa, kde ji uplatňoval J. Kiphard ve své psychiatrické léčebně. V dalších letech poté prošla psychomotorika velkým vývojem, postupně se přizpůsobovala měnícím se společenským a ekologickým podmínkám, až nakonec našla